V době španělské inkvizice se jednomu Židovi podařilo se ženou a dětmi uniknout pronásledovatelům. Musel opustit dům i veškerý svůj majetek. Podařilo se mu uprchnout na loďce s rodinou a několika svršky. V největším spěchu napnul plachtu a vyplul, aby zachránil aspoň své drahé i sebe.
Sotva se ocitl na volném moři, rozpoutala se prudká bouře. Moře se rozběsnilo. Vzedmuté vlny bičovaly loď. Obě děti strhly přes palubu do hlubin. Blesky křižovaly nebe a ozařovaly temnotu. Pak s ohlušujícím duněním zasáhl jeden blesk loď a zabil jeho ženu.
Osaměl. Kolem ani živáčka. Pomoc v nedohlednu. Zdálo se, že nešťastníka opustil i Hospodin. Když se po několika hodinách smrtelné úzkosti bouře utišila a vlny opadly, modlil se k Hospodinovi:
"Bože Izraele - uprchl jsem, abych ti mohl dále sloužit, plnit tvá přikázání a posvěcovat tvoje jméno. Tys však dělal všechno, abych v tebe nevěřil. Chceš mě opravdu svést z mé cesty? Pravím ti, můj Bože a Bože mých otců: to se ti nepodaří! Můžeš mě deptat, můžeš mi vzít to nejlepší a nejdražší, co na tomto světě mám. Můžeš mě usoužit k smrti. Já i přesto budu v tebe věřit. Pořád tě budu milovat..."
Jako z knihy Job
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.