Jeden sedlák s pytlem plným pšenice na zádech potkal Pána Boha.
"Věnuj mi svou pšenici", poprosil ho Bůh.
Nato sedlák vyhledal nejmenší pšeničné zrno a podal ho Bohu.
Ten proměnil přeničné zrno ve zlato a dal mu ho nazpět.
Tu se sedlák rozmrzel, že mu nedal celý pytel...
Nepřipomíná nám to něco?
Když se máme dát, bereme ten nejmenší kousíček z nás... Když se dává On, tak naplno..
Co takhle to zkusit aspoň v postní době?
OK ;)
Potom dodávám. "Neflákejme tu naši víru nejen v postním období, ale po celý rok." :)
Kdyby mu dal celej pytel, tak co by pak pomlel u mlynáře? K čemu potřebuje sedlák místo pytle pšenice, pytel zlata?
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.