... kdy jsem tě nesl...

Jeden muž měl v noci sen. Zdálo se mu, že se s ním Kristus procházel podél mořského břehu.
Na nebi nad nimi se objevily scény z jeho života. V každé scéně si všiml dvou párů otisků nohou, jeden patřil jemu a druhý Kristu.
Když se objevila poslední scéna, podíval se zpátky k otiskům a zpozoroval, že na cestě byly často vidět jen jedny stopy. Zjistil, že to bylo právě v dobách, kdy se mu vedlo nejhůře.

To ho samozřejmě udivilo, a tak se zeptal: " Pane, tys mi řekl, že se mám rozhodnout, abych tě následoval, že půjdeš vždycky se mnou. Teď však zjišťuji, že v těch nejobtížnějších dobách mého života tu jsou vidět pouze jedny stopy nohou. Nechápu proč! Když jsem tě nejvíce potřeboval, nechal jsi mne samotného."
Pán odpověděl: "Můj milý, milý příteli, mám tě tak rád, že bych tě nikdy neopustil. V dobách, kdy se ti vedlo nejhůře, kdy jsi byl vystaven zkouškám, kdy jsi trpěl - tam, kde teď vidíš jen jedny otisky nohou, to byly doby, kdy jsem tě nesl."